Znějící kameny a mísy jako fontány

V Asii se zvukové předměty používají odedávna. Například čínští císařové měli právo vlastnit ty nejkrásnější „zvučící“ kameny – velké kameny, např. z jadeitu, které při úderu vyluzovaly krásné znělé zvuky. První z nich vládli už 2000 let př. Kr. Z vykopávek víme, že bronz se v Číně používal už 1 600 let př. Kr. a archeologické vykopávky v Irsku dokazují, že tam se bronz používal ještě o dva tisíce let dříve, než jsme se domnívali. V Číně uměli ji 600 let př. Kr. vyrobit velmi dokonalé bronzové výrobky a také dokonale vyladěné zvony. Je jasné, že žádná kultura nedokáže ze dne na den vyrobit dokonale vyladěný mnohatunový zvon, který po úderu zní ve dvou rozdílných tónech. Vývoj musel být dostatečně dlouhý. Studium a výroba zvučících předmětů byly již v 5 století př. Kr. tak vyvinuty, že se začaly vyrábět mísy různých tvarů a velikostí, kterým se říkalo mísy fontány. Když se do nich nalilo přesné množství vody a do mísy se udeřilo paličkou nebo se třela po obvodu, voda začala jakoby vřít a tryskat a mísa se rozezněla.

Jak zpívající mísy fungují

Vypadá to, že zvuk mísy synchronizuje mozkové vlny a hemisféry a dodává pocit zklidnění a uvolnění. Existují teorie, které tvrdí, že neurčité frekvence, tak bohaté na alikvótní tóny, masírují buňky a pomáhají tělu a jeho jednotlivým orgánům opět nalézt svou původní, přirozenou frekvenci. Mimochodem, v některých nemocnicích v USA se s velkým úspěchem napomáhá rychlejšímu srůstu zlomených kostí právě zvukovými vibracemi. Učení bonpo píše o tisíci typech terapeutického využití zvuku.

Zvuk je tvar

Právě zmíněný fenomén má snadné vysvětlení. Zvuk je vibrace a vibrace je hudbou třírozměrných forem. Hans Jenny dokázal vyfotografovat nádherné zvukové tvary na hladině vody. Ernst Chladni experimentoval se zvukem pod kovovou nebo skleněnou plochou, na které byla smyčcem rozvibrována zrníčka písku nebo prachu. Písek se v závislosti na výšce tónu okamžitě zformoval do nádherných geometrických vzorů, připomínajících mandaly.

Vibrace se v kovové desce šíří stejně všemi směry a řídí se zákony interference, takže když se například setkají dvě nebo více stejných vln, mohou se v některém místě dokonale vyrušit. Zrnka písku, železných pilin nebo prachu, jsou směrována podle vibrací a shlukují se na místech, která nevibrují – zjeví se vzor. Vypadá jako dvourozměrný tvar, ale zvuk je ve skutečnosti tvarem trojrozměrným. Nejlépe je to vidět na vodě. Voda vibruje velmi snadno a výsledné vlny je možno dlouho sledovat. Úderem paličkou nebo třením po obvodu mísy tak lze snadno pozorovat zviditelněné vibrace vodní hladiny. Vibrující vlnky se pak někde setkávají a vznikají fontánky nebo spršky drobných kapek.

Historie

Koncepce zvuku jako média, které může převádět lidskou duši do různých stavů vědomí, je tak stará, jako lidstvo samo. Je to jev, který můžeme vidět všude kolem sebe, po všechen čas, a nejen u lidí, ale i u zvířat.  Zvuky přenášejí poselství, vyjadřující různé stavy, od napětí až k uvolnění, od nespokojenosti k pocitu pohody. Zvířata, stejně jako lidé, dovedou zvuky uklidnit nebo pohrozit, varovat nebo seznámit se. Každá matka spolehlivě rozezná zvuky svého dítěte, vzbudí se a utiší  je. To není nic nového. Co může vypadat jako objev, je zjištění, že lidé, právě tak jako zvířata, produkují zvuky i jinak než pomocí hlasivek. Začněme tělem: tep srdce, oběh krve, trávení, to vše produkuje zvuky. I věci vně lidského těla, se kterými člověk zachází, produkují zvuky. Padají, třesou se, jsou udeřeny, je do nich foukáno, jsou třeny o sebe. Každý z takto vzniklých zvuků má jiné účinky – některé vyvolají husí kůži, jiné vyvolají příjemné pocity. Vyvolávají pocity a představy.

Jak si vybrat

Nejpřirozenější způsob je hledat a najít svou vlastní mísu. Každý přece vibrujeme svou vlastní frekvencí, a tak se dá najít pocitem, ne hlavou, mísa, která zní našemu srdci. I těm, kteří tvrdí, že vůbec nemají rádi hudbu, se zvuk mísy obvykle líbí.  Vibrace jsou tak silné, že se dostanou přímo dovnitř, a nezáleží na tom, jak člověk poslouchá ušima. Nejde ale o to, aby byl zvuk „krásný“. Některé mísy znějí zvláště západním uším jaksi disonantně, přesto ale mají osvobozující efekt a jsou obvykle vyhledávány zvukovými terapeuty.