Cep

Cep rozlišujeme malý a velký přičemž délka velkého se rovnala zhruba výšce bojovníka. tento velký cep se skládal z krátké hole (bijáku) připevněné řetězem k holy dlouhé. Obě byly vyrobeny z tvrdého dřeva nebo ratanu a napuštěni dřevním olejem. (tento nástroj byl předchůdcem nejrozličnějším dnešním

nunčaku). Konstrukce malého cepu byla stejná jako u velkého akorát s tím rozdílem že byl menší. Malý cep byl flexibilnější na kratší úhozy a dalo se s ním zacházet střídavě oběna rukama. Dlouhý velký cep byl účinný proti nepříteli se štítem protože biják se vracel zpět. tato zbraň vznikla pravděpodobně  na počátku dynastie Sung 960 nl. Vládce Sung Tchaj-cu se prý specializoval na boj s dlouhou holí a jednoho dne se mu hůl náhodně zlomila. Když oba kusy spojil řetězem ujistil že je to zbraň velmi účinná pro boj  s nepřítelem chráněným štítem, Jelikož s cepem jde uhodit prakticky za roh.

Činely

Činel byl hudební nástroj, mohl se však díky svým ostrým hranám používat jako zbraň. Obvykle se vyráběly z mosazi a držely za malý knoflík a látkový kroužek. Stejně jako ostatní věci denní potřeby se činely v rukou bojových adeptů měnily v nebezpečné zbraně. Jen málo lidí s nimy umělo zacházet jako se zbraní a proto se dalo proti nim obtížně bránit. Činely mohly být používány k úderu a k odražení úderu, sekání, řezání a navíc se daly házet. Některé činely měly na kraji vroubkovaný okraj. Při vržení navíc činely vydávaly neustálý hlasitý zvuk, který mátl a zastrašoval protivníka. Činely přivezené z Tibetu se používaly jako hudební nástroj po tisíce let. K jeho změně na zbraň došlo kolem roku 618-907 našeho letopočtu, někdy během dynastie Tchang.

Drápy švestkového květu a Dračí drápy

Obě uvedené zbraně se velmi podobaly kometové palici. Rozdíl byl jen v zakončení, kde kometová palice měla na konci palici a tyto dvě zbraně měly drápy. Ačkoliv se drápy od sebe lišily tvarem, jejich použití a účel byl stejný. Obě zbraně sloužily k sevření a hákování nepřítele a k jeho následnému stržení z koně nebo vyvýšeniny. Drápy bývaly také často otrávené jedem

Kruté Kleště

Historie této zbraně sahá do dynastie Sung (960-1280 n.l.). Jeden konec byl tvořen kopím a na spodním konci byly kleště. Detaily této zbraně nejsou známé.

Lopata

Nebo-li  rýč. Nejběžnější tvar lopaty je plochá kovová hlavice na konci kovové tyče nebo násady z pevného dřeva. Protější konec tyče je zakončen kováním. Jsou známy převážně tři druhy lopat:  Lopata měsíčního srpku-  má hlavici ve tvaru srpku, někdy ozdobenou kovovými prstenci. Pohodlná lopata – byla obvykle vyrobena  z kusu plochého kovu, na konci naostřeného. Často  byla  na druhém konci tyče i kovová čepel měsíčního srpku, která byla zdobená prstenci. Lopata zlaté mince – má kovovou hlavici ve tvaru mince. Jsou ještě další lopaty, jejichž tvar závisel na účelu během různých období čínské historie. Používání lopaty se datuje od  doby kamenné. Čepel lopaty byla v tomto období z ostrého kamene, později z bronzu, časem železo. Po té, co přišel během dynastie Chan z Indie  Buddhismus  do Číny, stala se lopata zbraní kněží. Používaly jí k hloubení jam při pohřbívání mrtvých, ale také na obranu při svých cestách. Ve skutečnosti zůstala půlměsíční lopata zbraní mnichů až do konce dynastie Čching 1644-1911. Hlavice lopaty může sloužit k útoku na nepřítelovu hlavu nebo  na odseknutí nohy.Pokud měla lopata měsíční srpek, bylo možno zaháknout nepřítelovu zbraň, případně nabrat lopatou prach a hodit ho útočníkovi do očí, což ho při boji oslepilo.

Létající šipky

Existují stovky individuálně  konstruovaných šipek. Například  tato: přední část šipky měla dvě ostré hrany a velmi ostrý hrot, zatím co zadní část byla tupá. K zadní části se často kroužkem připojoval kousek látky pro stabilizaci. Původně sloužily jako šipky ostré kameny(pazourky). Šipky byly účinné asi na 10 až 20 kroků, ale nemají žádný obranný účel. Dobrý mistr bojových umění dokázal hodit až pět šipek současně s velkou přesností. Legenda praví, že v období dynastie  Severní Sung 960-1127 odešel do Tibetu kněz Sing-juan, jenž si tam osvojil techniky použití šipek, které potom přinesl do Číny.

Mosazný muž

Stojící figurka byla až okolo půl metru vysoká a jelikož byla vyrobena z mosazi (nebo bronzu), byla velmi těžká. Kněží vytvořili mosazného muže na posilování zápěstí a paží. Když byl používán jako zbraň, byl uchopen jednou rukou kolem kotníků a hozen. Pochází z dynastie Sung 960-1280

Meč

Název meče se někdy překládá jako meč s úzkou čepelí, protože na rozdíl od šavle má užší čepel a oboustranné ostří a rukojeť a čepel meče jsou vždy rovné. Také kovová záštita chránící ruku, vybíhá kolmo k čepeli. V období čínské dynastie Wu byl ke hrotu meče přidán hák, aby se jeho využití rozšířilo o techniky hákování. Tento meč se nazýval hákový meč. Nevýhodou hákového meče bylo, že se nemohl dát do pochvy.

Motýlí šavle

Nazývala se také šavle Matky a syna, šavle s chráničem ruky a nebo šavle zahalená loktem. Jelikož se dala ukrýt do rukávu, respektive zakrýt předloktím uživatele. Byla to zbraň, kterou běžně používaly mnohé jižní bojové styly. Její bojový rozsah byl krátký. Kdy vznikla není přesně známo, ale její tvar naznačuje, že to mohlo být v dynastii Ming 1368-1644

 

 Šíp se dvěma háky

Přední polovina šípu byla opatřena kovovým hrotem a dvěma ostrými háky. Po jednom na každé straně šípu. Zadní polovina šípu byla vyrobena ze dřeva. Háky činily ze šípu účinnou obrannou  zbraň, která se mohla také házet. Běžnými technikami hákového šípu bylo hákování, bodání a házení. Historie této zbraně není známa.

Sekera

Krátká sekera se původně skládala z rozštěpené hole, do které byl upevněn  ostrý kámen. Posléze se z takovéto primitivní  sekery vyvinula zbraň s ostrou kovovou hlavicí připevněnou na dřevěné násadě. Byly vytvořeny různé tvary a podle toho i názvy seker. Hmotnost krátké sekery způsobovala problém při jejím blokování a proto byla účinnou zbraní ve velkých bitvách. Hlavní technikou bylo sekání, ale bylo samozřejmě možné udeřit například přímo nebo zadní stranou hlavice. Výjimečně nosili bojovníci dvě sekery. Kvůli její hmotnosti potřebovali k jejímu ovládání velmi silné ruce. Sekera pochází z období Šen-nung (asi 2737 př.nl)

Sekerka mandarínka

Jelení hákovitý meč nebo jelení parohová šavle. Existuje mnoho názvů pro tuto zbraň. Říkalo se jí Mandarínská kachnička nebo meč, Slunce-měsíc a taky Nebe-země. Jde o zvláštní zbraň pocházející ze stylu Pa-kua -čang. Říká se, že zbraň byla speciálně vyvinutá na obranu proti meči. Její tvar připomíná rybu. Používá se v páru, jako samec a samice kachničky mandarínské, kteří jsou  vždy spolu.  Této zbrani se říká i slunce-měsíc, protože když jeden vyjádří svůj záměr druhý je již připraven na útok. V minulosti byl název zbraně nesprávně překládán jako Jelení hákovitý meč, ačkoliv správný překlad je Jelení parohová šavle. Kvůli podobnosti zbraně jelení paroží. Skládá se z dvojité hákovité šavle a jednoduché hákovité šavle. Podle počtu parohových větví nebo čepelí na zbrani.

Vidlice

Vidlice mohou být rozděleny na dva typy, jeden se třemi hroty, nazývaný trojzubec nebo-li tříhrotá vidlice a na vidlice se dvěma hroty, které měly různé názvy v závislosti na účelu. Protože se vidlice stala loveckou zbraní, kterou se často házelo, říkalo se jí také létající vidlice. Různé názvy se někdy dávaly kvůli různým tvarům a účelu použití. Jako např. koňská vidlice, ocelová vidlice, učencova vidlice. Jako válečná zbraň se vidlice používala na blokování a zamykání nepřítelovy zbraně. Útočně na bodání a smetení.

Vlasová jehlice

Nebo Saj, byla původně jehlice do vlasů a později  z ní vznikla velmi krátká zbraň podobná dýce, ze které se nakonec vyvinula Saj. Měla tvar krátké zužující se tyče s tupým koncem a s plamencovými kovovými vidlicemi vedoucími od rukojeti. Vidlice mohly směrovat vzhůru a nebo jako v případě Saj, používané Číňany z jihu,  jedna vidlice směřovala nahoru druhá dolu. Saj byla určena pro boj na velmi kráktou vzdálenost a byla především zbraní obranou. Má velmi malý smrtící potenciál. Vidlice zahnuté nahoru se používaly na blokování protivníkových zbraní. Jestliže jedna vidlice byla otočená dolů, odrážely se s ní údery nepřítele. Jako útočná zbraň se saj používá na bodání zvláště do měkkých částí těla. Krátkost této zbraně umožňuje její snadnou rotaci v ruce a užití kovového hrotu na údery z bezprostřední blízkosti. Obvykle se používaly v páru. Historie této zbraně není známa, ale pravděpodobně pochází z období dynastie Ming ( 1368-1644)

 

Vějíř

Vějíře používané bojovníky byly vyrobené ze dřeva ( bambusu nebo jiných druhů) nebo častěji z kovu. Vnější hrana byla velmi ostrá a v žebrech bývaly často ukryté šipky na pružinách. Vějíře byly asi nejlépe maskované zbraně, protože se mohly nosit všem na očích. Bojovník s vějířem v rukou mohl být v jednu chvíli elegantním učencem a vzápětí  vraždícím bojovníkem. Vějíře s jejich hranami ostrými jako žiletka se používaly na řezání nebo seknutí, šipky na pružině sloužily na překvapující útoky. V Číně jsou vějíře jak praktické, tak pěkné a jejich historie začala v nejranější historii.

 

Velká prstencová šavle

Na této šavli byly připevněny kruhy a nebo byl konec rukojeti vytvarován do kruhu.Používal se různý počet prstenců. Nejběžnější druh jich měl šest a jmenoval se šesti prstencová šavle. Pokud měl devět byla to devíti prstencová šavle. Prstence vydávaly chřestivý zvuk, který ohlušoval a zastrašoval nepřítele, čímž mu znesnadňoval boj. Též byly prstence užitečné, aby čepel protivníka nesjela k rukojeti. Pokud se chytila zbraň do kruhu na konci rukojeti, dala se zlomit.