Kung fu je staré více než dva tisíce let. Cvičili ho jak ženy, tak muži – obyčejní dělníci, Shaolinští mniši i celé rodiny. Existovalo mnoho různých stylů od sestav vypozorovaných od zvířat po vlastní styly každé rodiny, která cvičila kung fu. Velmi intenzivně bylo rozvíjeno ve známém klášteře shaolin, ale také v taoistických klášterech, kde mniši věnovali tomuto cvičení maximální úsilí. Věnovali se cvičení několik hodin denně a jejich výsledky byly ohromující. Nicméně kung fu nebylo vymyšlené přímo v klášteře. Jelikož jeho vývoj byl postupný, nedá se přesně říci, kdy kung fu vzniklo. To, že se cvičilo mezi obyčejnými lidmi, dokazuje i fakt, že mnoho dnes známých zbraní, jako je spona do vlasů, shaolinská lopata, cep, vějíř a jiné zbraně, pocházely právě s běžného života lidí.

Kung fu z hlediska zeměpisného pohledu se dělí na dva základní  styly a to severní a jižní. Severní styl jelikož v této oblasti byly spíše rossáhlé plošiny,jiné klima a také vyšší lidé o pár centimetrů než jejich sousedé v jižní Číně. Proto jejich zbraně byly o něco delší a jejich styl se spíše zaměřil na delší a  rosáhlejší pohyby, větší kruhy rukama a dlouhé kopy. Systém tohoto kungfu se dá využít na boj v prostorných místech, louka a tělocvična.

Jižní styl vycházel spíše  ze vnitř.Zde byloa více hornatá krajina a též obyvatelé byly menšího vzrůstu. Proto se jejich styl uspůsobil spíše na boje v uzavřenějších a menších prostorách( mezi skalamy, v uličkách vlaku, nebo na lávce. Pohyby byly vedené spíše u těla.

Každý z těchto systémů má v sobě kousek druhého systému a jsou jsou provázány jako otec a syn nebo bratr a sestra.