BUDDHISMUS

Toto učení a náboženství přišlo do světa z Indie. Během bojů, které zde vedli Áriové s domorodci, vzniklo zde řízení známé jako kastovnictví. To znamenalo přísné rozdělení obyvatelstva na dědičné třídy od sebe vzájemně odloučené. Podle něj se obyvatelstvo Přední Indie dělilo na dvě základní kasty – čistá (árijské obyvatelstvo) a nečistá (podrobené domorodé obyvatelstvo). Z toho rozdělení nebylo prakticky úniku. Proti těmto negativním vlivům se ozvalo mnoho reformátorů, z nichž jedním z nich byl Buddha. Udává se, že se narodil kolem roku 560 před Kristem a jeho vlastní jméno že bylo Siddhárta. Podle roku, který odvozoval svůj původ až od brahmínskéhosvětce Gautamy. Přesto, že Buddha pocházel z vysoce společensky postaveného rodu, přemýšlel neustále o lidské bídě, utrpení a společenských nesrovnalostech, k nimž vedlo kastovnictví. Začal proto hlásat nové reformy, které měly zrušit rozdíly mezi všemi lidmi. Největší váhu ve svém učení položil na mravouku a střídmost v žití života lidského. Člověk má svými skutky umenšovat zlo a bídu jiných, jako svou vlastní. Svou ctností a umrtvením v sobě všech pudů, citů, a především pak pevnou vůlí, může tento člověk dosáhnout NIRVÁNY(stav nejvyšší blaženosti, pojímaný jako vysvobození z koloběhu života). O Buddhově životě a jeho skutcích existuje mnoho záznamů, zapsaných v početných knihách. Ovšem ani současní znalci a historikové nejsou schopni určit, co je pravda a co zbožné výmysly. Mnoho těchto záznamů si totiž vzájemně odporuje. Skutečností ovšem zůstává, že jeho učení si našlo od začátku mnoho příznivců, a to právě z řad nižších vrstev. Jeho stoupenci byli pronásledováni a byli nuceni svádět nesčetné boje s jeho odpůrci. Zhruba v 7. století po Kristu byl buddhismus v Indii částečně potlačen a jeho příznivci odešli za hranice, do jiných zemí, kde byl naopak hojně příjmán a kde se rychle rozšířil do všech končin Asie a přilehlých oblastí. Dodnes je zde považován za nejrozšířenější formu náboženství.

ZEN BUDDHISMUS

Když buddhismus dorazil do Číny a později do Japonska, změnila se díky vlivu nového prostředí jeho původní podoba, kterou vytyčil její zakladatel. Vzniklo mnoho nových sekt. Učení bylo upraveno podle potřeb a mentalit národů a samotný Buddha (později i mnoho dalších světců) uctíván jako bůh. Nejvíce byl přetvořen ve shodě s potřebami čínského a japonského ducha ve škole zvané ZEN. Tento název se vztahuje k sanskrtskému výrazu Dhjána (sebepohroužení, sebeprohloubení, meditace, soustředění). Má se za to, že buddhistický směr Čchan byl založen v Číně 28. patriarchou Bodhidharmou, který v roce 520 po Kristu přicestoval z Indie do Kantonu. Tento směr se vyznačuje tím, že neklade mezi člověka a skutečnost žádnou soustavu pojmů, žádnou teorii a dokonce ani žádné jednotné učení. Již od počátku se snaží vést žáky k bezprostřednímu kontaktu se skutečností a o instinktivní a pudové proniknutí do její podstaty. Metoda, pomocí níž zenový mistr sděluje tento přístup žákům, netkví v tom, že by je k tomuto přístupu nutil slovy, že by je řídil pomocí rozumových zásad, ale že tyto žáky něčím neustále šokuje a nutí je k vlastnímu nezprostředkovanému prožitku. Žáci jsou tedy díky zdánlivým paradoxům, nelogičnostem a výmyslům nuceni se učit z života samého, tedy vlastně z první ruky. Konečným plodem tohoto duchovního výcviku je SATORI. Po něm může žák opustit mistra, neboť je natolik zralý, že může pokračovat ve svém dalším duchovním rozvoji sám.

TAOISMUS

Podle taoistické filozofie se člověk nachází v působení dvou kosmických sil. ZEMĚ, která je chladná a těžká, a proto značí pasivitu a NEBE (vesmírné oblohy), která je dráhou slunce, a tedy i symbolem jasu a aktivity. Díky rychlému pohybu těchto dvou základních sil (kladné a záporné) vzniklo pět prvků, které byly označeny jako voda, země, oheň, dřevo a kov. Tyto elementy jsou vlastně znakem nekonečna, protože kov kácí dřevo, oheň roztaví kov, voda uhasí oheň, země vsakuje vodu a nová rostlina (dřevo) opět vyrůstá. Těchto pět prvků je vzájemně silně propojeno a tvoří princip Jin-Jang (úm, yang). Hlavním znakem tohoto učení je rozvoj přirozené spontánnosti a vnitřní energie, která je nám vrozená. Člověk během tohoto studia dochází k různým poznáním, která nepříjmá, ale ani nepopírá. Toto učení ovlinilo v mnohém směru všechny bojové styly a také náboženství. Na jeho základě byly vypracovány techniky pro rozvoj energie Čchi (japonsky Ki, v indii prána), která je v Asii velkým fenoménem, a která ostatnímu světu zůstala dlouho velkou neznámou. Nebe – země nebo světlo – tma či aktivita – pasivita a ostatní vztahy vystihuje tzv. monáda. Dvě kapky, kde každá z nich obsahuje kousek té druhé.

KONFUCIONISMUS

Mravouka Číňanů nebyla dlouho obsažena v žádné sestavě s pevnými pravidly. Byly uznáváni mudrci a jejich výroky a přikázání byla jediným vodítkem, jak zachovávat určitá pravidla společenské morálky společenského soužití. Nebylo trpěno nevolnictví a kastovnictví, přesto si obyčejní lidé nebyli rovni, protože je vždy převyšovali úředníci státní správy (mandarinové). Mnoho jejich nařízení bylo slepě dodržováno, bez přístupu logického myšlení a citů. Začalo se zde proto také šířit pokrytectví, faleš, formálnost atd. Proti těmto záporným jevům v životě národa vystoupil koncem 6. a počátkem 5. století před Kristem vysoký státní úředník. KON-FU-TSE (Konfucius), který bral svůj úřad zcela vážně, a který neustále napadal a poukazoval na všechny nešvary ve státní správě a i v životě civilním. KON-FU-TSE nepřišel sice s žádným novým učením, ale staré náboženské, společenské a státní rady ujednotil do soustavy, která je označována jako KONFUCIONISMUS. Za nejvyšší účel života vyhlásil ctnost a ze všech ctností ocenil pak nejvýše lidskost, moudrost, věrnost a spravedlnost a také lásku dětí k otci a oddanost podaných k vládnoucímu panovníkovi. Učil milovat své bližní a odpouštět utrpěné křivdy. S tímto učením pořádal kolem roku 500 před Kristem mise po celé zemi, kdy bylo toto jeho učení nadšeně přijímáno. I přes svou uzavřenost neubránila se Čína náboženskému vlivu ciziny, a tak do ní z Indie pronikl buddhismus. Jednovláda konfucionismu tím skončila, ale toto učení proniklo pro změnu do jiných zemí, kde se také hojně rozšířilo.